Loupak.cz - Vtipy

„Tvoje manželka je Francouzka?”
„Ale kdepak, to jsem ji naučil já.”

„Kam se letos chystáte na dovolenou?” ptá se pan Vokurka známého.
„Manželka na Seychely, dcera na Floridu a syn do Austrálie,” vyjmenuje přítel.
„A ty se chystáš kam?” vyzvídá pan Vokurka.
Pilný mužík si povzdechne: „Pravděpodobně do basy!”

„Přijmi mou upřímnou soustrast.”
„Pročpak?”
„Koupil jsem své ženě nový kožich!”
„A co s tím mám já společného?”
„Ona jde na návštěvu k tvé ženě!”

Mezi manželi Horákovými to už hezky dlouho neklapalo, a tak se tchyně rozhodla, že jim dá k Vánocům novou manželskou postel - oni totiž do té doby měli jen dvě oddělené. Manžel Horák ani jeho družka dárek moc radostně nepřijali, a tak byla starostlivá maminka doslova zaskočena, když jí za několik dní volali, jak se s dárkem trefila.
„A co, že tak najednou?” podivila se naoko bábina. V duchu už však viděla, jak se mladí usmířili.
Dcera jí vysvětluje: „Zjistili jsme, že když dáme ty dvě samostatné postele k sobě, tak s tou tvou novou máme oba každý pro sebe velké letiště!”

Procházejí se postarší manželé parkem a on náhle říká: „Ano, drahoušku.”
Ona se zlobí: „Jestli pokaždé, když zakráká vrána, řekneš: Ano, drahoušku. Seberu se a uteču!”

„Jsi dobrá hospodyňka,” praví muž ženě, „navíc krásná a chytrá. Kdybys nebyla má vlastní žena, nebylo by nad tebe!”

Tchyně je na návštěvě u dcery, sedí na verandě u kávičky a manžela už viditelně unavuje její neustálé klevetění o těch nejnemožnějších věcech a nebo nadávky na jeho osobu. Zvlášť když je na maminku sám, protože mu manželka odpočívá vevnitř v ložnici, nějak ji pobolívá hlava, však to znáte.
Muž se po chvíli teatrálně protáhne, hlasitě zívne a oznámí: „Jdu si lehnout na lenošku.”
Tchyně, jako posedlá ďáblem, vyskočí ze židle a vlepí mu facku, až to mlaskne jako při setkání dvou teplých v sumo.
„Za co?” diví se manžel.
Tchyně ho probodává pohledem: „Nikdo nebude říkat o mé dceři, že je líná!”

Čtyři starší dámy sedí u partie bridže a hrnků s čajem. První povídá: „Víte, dámy, známe se tak dlouho... Musím se k něčemu přiznat. Jsem kleptomanka, už několik let. Ale nebojte se, vám jsem nikdy nic nevzala.”
Druhá se připojí: „No, já se taky musím přiznat. Tíží mě to už dlouho. Trpím nymfománií, ani už ty chlapy nestíhám počítat. Ale dala jsem si pozor, abych se vyhnula vašim manželům...”
Třetí po chvilce váhání říká: „Když se takhle zpovídáme, tak já se tedy taky přiznám. Jsem lesba. Ale vy nejste můj typ, já mám ráda mladé slečny, nebojte se.”
Čtvrtá vstane a vychrlí: „Já se taky přiznám. Jsem hrozná drbna. A teď mne omluvte, musím vyřídit pár telefonů!”

Ženatý muž může zapomenout na své chyby. Je zbytečné, aby si tutéž věc pamatovali dva lidé.

Manžel takhle jednou nadhodí: „Kupovala by sis boty, kdybys neměla nohy?”
„Ne, to víš, že ne,” udiveně na něj pohlédne žena.
„Tak proč si chceš kupovat podprsenku?!”